Ten kdo neví od srdce plakat, ten se neví od srdce ani smát.
Stále častěji se setkávám u klientů s tím, že se neumí těšit, ačkoli dosáhly téměř  vše, co vyžaduje dnešní společnost. Ztrácejí smysl života. Čím to je? Je to tím, že jsme přestali cítit.
Učí nás to od malička. „Nebreč, chlapi nepláčou ..“ Toto je největší chyba ve výchově a tento hloupý prožitek přetrvává dodnes. Způsobuje to, že nic necítíme a stávají se z nás psychopati a sociopati. Chodící roboty,které nic necítí a nic je netěší. Právě emoce jsou hnacím motorem při splnění jakéhokoliv snu.
Je známo, že emoce mění DNA. Mnoho lidí si myslí, že když necítí bolest, tak vyhráli. No opak je pravdou. To je důkazem toho, že nic necítí. To způsobuje nemoci, protože každá emoce má svou vibraci a dává do pohybů  enzymatické reakce. Podle toho jakou emoci pociťujeme, tak tyto reakce mění DNA. Buď v dobrém, například omlazování, nebo v horším duchu jako spouštěč nemocí. Problém dělají právě neuznaná, neprocítěná emoce zlosti, nenávisti, strachu, apod. Častokrát mi klienti řeknou, já už to mám v sobě vyřešeno, už ani nepláču. No nakonec zjistíme, že je to jen potlačena emoce, která vře pod pokličkou a jednou přeteče.
Začneme to řešit hned a ne až když se něco stane. Pokud své emoce neřešíme ani když přijde nemoc, což je již varování, abychom něco se sebou udělali, tak to může končit smrtí. Proto je dnes velmi rozšířená rakovina. To je nezvládnutí emoce hněvu. Hudbou budoucnosti je nová metoda vychovávání děti. „Dovol si to cítit.“ Napr. rozbil sis koleno, pojď, pofoukáme, jen si popláč. Prožíváme tu emoci s dítětem. Procítí tu emoci lehčí a má zároveň pocit jistoty, že není na to samé. Když bude dospělé, bude zvládat lépe bolest i chorobu s tím, že na to není samo a bude se cítit v bezpečí.
Ten pocit v něm zůstane navždy a jednou ho bude umět dát svým dětem. To je na tom to nejkrásnější.