Rozchod aneb Jak z bolesti ven?

Rozchod aneb Jak z bolesti ven?

 

,, Ale já ho pořád miluji, nechci být bez něj,“ řekla a podívala se mi do očí s naprosto šíleným bolestným výrazem. Potom si položila obličej na desku stolu, u kterého jsme spolu seděly a srdceryvně se rozplakala. Trhalo mi to srdce. Jedna z mých nejbližších kamarádek se v totálně nefunkčním vztahu zmítala již několik let.

Vždycky, když hledala sílu ho opustit a ukončit svoje trápení tak jí ON vysvětlil, že ji miluje a chce s ní přece zůstat. A ONA povolila. Několikrát. Rezignovala na svůj vlastní život. Po jeho boku se s holky, která milovala svět stala zakřiknutá, smutná bytost s nepřítomným výrazem v očích. Bytost, pro kterou se smyslem života stalo neustálé napětí, co ON udělá, čím jí ON ublíží a strach zda ji nakonec neopustí.

Již nedokázala přemýšlet jinak, v tom šíleném bludném kruhu se nořila víc a víc do bahna svých utkvělých bolavých představ, které ON mistrně podporoval a v její fantazii neustále prohluboval strategií hodnou úžasného manipulátora. Uměl to.

Zamilovat se je pro mnohé z nás poměrně jednoduché. Mám nyní na mysli spíše navázání partnerského nebo milostného vztahu, protože tématem opravdové lásky se budeme zabývat v samostatném článku. Paradoxní je, že mnohem těžší je pro mnoho z nás vztah ukončit. Hlavně ženy mají velmi vyvinutou fantazii pokud jde o určení aspektů, které se rovnají funkčnosti vztahu. Mnoho žen ví o problému v jejich vztahu dávno předtím, než se rozhodnou situaci řešit. Napovídá jim jejich skrytý hlas z vesmíru. Intuice.

Bohužel místo řešení nastupuje v první linii tzv. pštrosí reflex. Člověk ví, že se něco děje, ale nechce pátrat po příčinách potíží. Ve valné většině případů doufá, že jde o přechodnou záležitost a stejně jako se problém objevil, zase zmizí. Tudíž strčí hlavu do písku. Všimněte si, že spousta z nás (pokud zatím může) volí vždy tu lehčí cestu a chce se vyhnout neodvratitelné změně.

Už tady dochází k mylnému závěru, protože žádný problém se nezjeví jen tak. Dřímá pod povrchem (chápejte v něčí mysli) a pomalu se dere nahoru. Ve chvíli kdy spatří světlo světa už bývá pozdě na naději, že se to samo spraví. Tím, že se řešení odsouvá pouze posiluje problém jako takový a ten roste do obřích rozměrů.

Hlavním problémem většiny párů je fakt, že si odmítají přiznat realitu. Připustit si možnost, že si pro partnerský vztah nevybrali tu správnou osobu. Možnost, že se zkrátka zmýlili ve výběru druhé polovičky. Pokud lidé dokážou přežívat ve špatném vztahu několik let, je to obrovská chyba a nebývá to bez následků (na duši). Ale znám i lidi, kteří ve špatném vztahu žijí celý život a to již lze nazvat sebedestruktivním jednáním.